Klinické versus genetické vyšetření, jaký je rozdíl?

Provádí se rozborem DNA materiálu daného psa nebo feny. To, co bylo před pár lety jen futuristickým příběhem, se s dynamickým rozvojem biotechnologií stává realitou.

V posledních letech došlo k překotnému vývoji nejrůznějších genetických testů u psů a dalších zvířat. DNA se extrahuje z genetického materiálu, nejčastěji krve nebo bukálního stěru (stěr sliznice z dutiny ústní), méně často z chlupů nebo žíní.

Genetický rozbor provádějí akreditované laboratoře.  Ačkoliv poměrně velké množství testů není patentováno a může je tak poskytovat jakákoliv akreditovaná laboratoř, která je schopná kvalitně následovat a vyhodnotit vědecky popsaný postup, ještě stále zůstávají i licencované testy, které může provádět jen laboratoř se zakoupeným patentem na tento test. Není tedy pravidlem, že by všechny laboratoře nabízely stejnou paletu testů. Cena během let poměrně klesá, v dnešní době lze většinu testů pořídit kolem 1000-1500 Kč za jeden test. Některé zahraniční laboratoře mají smlouvu s kynologickým svazem v dané zemi a nabízejí i výhodnější ceny (např.ve Francii).  Úplně bokem běžných prodejních taktik pak stojí EMBARK, americká laboratoř, která za cenu cca 2-4 testů v Evropě otestuje několik desítek nemocí a vlastností psa, byť mnoho z nich není třeba „breed-related“.

Breed-related neboli specifické pro dané plemeno znamená, že daný test je vyroben na zdravotní problém nebo vlastnost psa specifické pro dané plemeno a na něm i funguje. Například u belgických ovčáků bude asi zbytečné testovat vlohu pro merle a nebo, přestože by to zbytečné u BO nebylo, nefunguje na nich test například na EIC u loveckých plemen.

Hlavní rozdíl proti klinickému vyšetření je ten, že DNA test odhaluje, do jaké míry daný jedinec daný problém nebo znak předává.  Jedinec tedy může být naprosto bez postižení, ale nemoc nebo nežádoucí znak předávat. 

Jedinci pak mohou být:

N/N – klinicky i geneticky zdraví, tito psi nikdy nesplodí nemocného potomka na danou testovanou nemoc
N/C – klinicky zdraví, ale přenašeči. Tito jedinci nemají u drtivé většiny nemocí nijak ovlivněnou kvalitu života, ale v případě neuváženého chovu mohou teoreticky splodit nemocné potomky
C/C – klinicky nemocní. Tito jedinci, pokud jsou zařazeni do chovu, mohou splodit nemocné potomky.

Genetika u většiny testovaných nemocí a znaků (rozhodně u všech, které uvádím níže) je následující:

N/N + N/N = 100% N/N
N/C + N/N = 50% N/C a 50% N/N
N/C + N/C = 50% N/C, 25% C/C a 25% N/N
 N/C + C/C = 50% N/C, 50% C/C
C/C + N/N = 100% N/C
C/C + C/C = 100% C/C

Z uvedeného vyplývá, že přenašeči nebo postižení (pokud postižené lze zařadit do chovu; což většinou nejde) je třeba spojovat pouze s N/N protějšky, pak se nenarodí žádné postižené štěně.

Uvedená procenta je třeba brát s rezervou, Mendelův čtverec počítá s tisíci fazolí a na jednom vrhu psů se můžou procenta lišit. K uvedeným hodnotám se dostávají při zprůměrování výsledků více vrhů.  Je tedy teoreticky možné, že se po dvou rodičích přenašečích narodí jen zdravá štěňata a přenašeči; rozhodně by však na to neměl nikdo spoléhat.  Zrovna tak je možné, že vrh bude plný nemocných štěňat.  Nenarození nemocného štěněte/štěňat tedy není důkazem ničeho, snad jen toho, že oba rodiče nemohli být C/C.  Naopak narození nemocného štěněte/štěňat je vždy důkazem, že oba rodiče museli být nejméně přenašeči N/C, nebo jeden či oba i přímo postižení C/C.

Je vhodné vyřadit přenašeče z chovu?

NE ! 

Ačkoliv to zní na první pohled jako jednoduché elegantní řešení, je třeba brát v úvahu, že již nyní se testuje u belgičáků několik nemocí. Procento přenašečů se pro každou z nich pohybuje kolem 10-20% a přestože zatím jsou spíše doménou pracovních linií, pokud sečteme jen tři nejčastější, zjistíme, že bychom z chovu vyřadili 30-60% populace. Momentálně se připravuje do komerčního prodeje další test na třetí verzi Ataxie. Za rok, za dva budou další a další testy. Nakonec by nám v chovu nikdo nezbyl. Neuvážené zužování krevní základny má naprosto likvidační důsledky na jakékoliv plemeno! Je nutné si také uvědomit, že před rokem 2017, kdy přišel na trh první DNA test pro belgické ovčáky, bychom na přenašečích v klidu chovali a co se nyní změnilo? Je snad jejich DNA jiná? Není, jen o tom víme. DNA test má tedy jen a pouze sloužit k uváženému chovu následujících populací, nikoliv k vyřazování kohokoliv z chovu.

Jaké DNA testy jsou u belgičáků důležité?

1. SDCA1 – Ataxie prvního typu, nemoc působí rané úhyny štěňat
2. SDCA2 – Ataxie druhého typu, viz výše
3. CJM – Juvenilní kardiomyopatie, také působí rané úhyny štěňat
4. DM – Degenerativní myeolpatie, fatální neurodegenerativní onemocnění progredující obvykle od 8.roku věku

Jaké další DNA testy jsou momentálně u belgičáků dostupné?

1. MH – Maligní hypertermie – způsobuje závažnou, někdy i fatální komplikaci při narkóze. U belgičáků zatím není popsaný vysoký výskyt
2. MDR1 – mutace genu MDR1 způsobuje závažné, potencionálně fatální reakce na určitá léčiva. Typické pro plemena příbuzná s kolií, šeltií, u belgičáků zatím není relevantní výskyt, ale potencionálně mohou být v riziku. U této nemoci i jedinci N/C mají riziko neurotoxických reakcí po podání určitých léků.

Testy na vlastnosti

1. Délka srsti, gen FGF5 (M1) – vhodné testování u Malinois, případně Laekenois zda přenáší dlouhou srst. U Tervuerenů a Groenendaelů zbytečné.
2. Lokus A – Agouti – testování může odhalit jedince přenášející black & tan barvu (at) nebo recesivní černou (a). Black and tan je nestandardní a není příliš v populaci BO rozšířená. Recesivní černá se občas vyskytuje u Tervuerenů a Groenendaelů. Výskyt u nich nevede k nestandardnosti (černý dlouhosrstý belgičák je označen za Groenendaela). Testování považuji za vhodné tam, kde se podobné problémy vyskytly. Nepovažuji je za nezbytné.
3. Lokus K – relevantní pro Groenendaely, díky jeho testování je možné zjistit, zda je pes homozygot pro černou barvu a nebo zda je heterozygot, tedy může dát i Tervuereny. Protože nevzniká žádná nestandardní kombinace, není testování nezbytné.
4. Lokus Em – udává, zda pes nese vlohu pro černou masku. Vhodný u Groenendaelů heterozygotů použitých do mezivarietních krytí (černá barva jinak „přikryje“ projev genů z lokusu Em a tudíž by se mohlo stát, že by byl použit jedinec bez vlohy k masce. Toto se však projeví jen pokud je pes heterozygot pro černou barvu a narodí se po něm i Tervuereni)
5. Lokus D – dilute, udává, zda pes nese ředěnou barvu. U belgických ovčáků se pak typicky rodí „modrá“ štěňata, to jsou štěňata, které mají černou charbonáž a černou masku zředěnou do kouřově šedé, často mají také pískové nebo zelenavé oči. Tato barva je nestandardní a vyskytuje se v pracovních linií, je nepůvodní a zřejmě byla zatažena přikřížením jiných plemen. U pracovních Malinoisů doporučuji tento lokus otestovat.

DNA profil a parentita

DNA profil je unikátní genetický „otisk“ daného jedince, podle kterého je možné jej identifikovat. V Evropě se testuje dle standardů ISAG2006 a nebo vyšších, v ČR aktuálně dle ISAG2016. V rámci tohoto vyšetření se stanovuje hodnota minimálně 17 z celkem 22 markerů.

Na základě DNA profilu jedince a obou jeho rodičů je možné provést porovnání, tj. parentitu, která potvrzuje (nebo vyvrací), že je daný pes potomkem udávaných rodičů.

DNA profily a ověření jsou v českém chovu belgického ovčáka povinné od roku 2011 pro všechna uchovněná nebo v chovu použitá zvířata. Během několika málo let se podařilo nashromáždit databázi o několika stech vyšetřených jedinců a tak v dnešní době se drtivá většina psů rovnou i ověřuje – dělá se parentita.

Jak DNA test získat?

1. Rozhodněte se, co chcete testovat a na základě toho vyberte laboratoř
2. Pokud se účastníte akce klubu KCHBO, z.s., můžete si nechat odebrat genetický materiál na této akci. Odebíraný materiál na akcích KCHBO, z.s. je aktuálně zasílán výhradně do laboratoře Genomia, a.s.
3. Materiál může odebrat i Váš veterinář a zaslat jej do laboratoře
4. Pokud již v laboratoři máte genetický materiál a chcete pouze další test, v drtivé většině případů již nemusíte dělat další odběr, pouze dáte laboratoři pokyn k dotestování daného parametru
5. V případě, že odběr dělala a stvrdila osoba odborně způsobilá (veterinární lékař nebo zástupce klubu na klubové akci) a byla ověřena identita jedince (kontrola čipu), lze pak výsledek tohoto testu zapsat do průkazu původu psa i jeho potomků.

Hana Pisarčíková, 27.12.2020